Věnováno slečně, která
jela v pondělí, 31. ledna 2011, v den, kdy končilo 1. školní pololetí, po 13. hodině
autobusem číslo 118 ze Spořilova na Roztyly,
pak metrem, ve kterém řidič svým otráveným hlasem informoval o stanicích, včetně "ukončete nástup…" a tak dále, na I.P.Pavlova, pak ještě dvaadvacítkou,
směr Národní divadlo, kde jsem vystoupil.
Měla pecky v uších a
zářily jí vlasy a mile se na mne usmála.
A já zapomněl…
zapomněl, protože…
… protože je zima, hnusně, prší, sněží, klouže,
je vlezle a je tma ze všech Tmí, Tem, Tmů nejtemnější…
(Kruci, jak to napsat mám,
Tmou se nezaobírám,
Tma mě děsí, je jí plno všude,
ten kousek světla, co z ní zbude, nestačím užít.)
Zapomněl, protože…
… protože mi v hlavě sídlí hlína,
stres a připínáčky v žilách
zračí se v tváři, aniž jí sluší,
myslel jsem, že není v lidských silách
vyčistit skvrny na rukách i v duši a tělo v mrazu tužit.
Zapomněl, protože…
… protože čas mi vrásek rozdal
a šedivých vlasů ve zvířeném prachu
a čím víc zkušeností, tím víc strachu.
Zapomněl, že...
… že té troše lásky na pokraji krachu
bych měl ruku podat a přestat z kopce plužit.
Zapomněl, že...
… že slunce přebije tmu, když se bude snažit,
z bezmračných snů do oken začne pražit.
… že strach je přirozená síla,
ale na něj že se neumírá,
… že vášně nikdy není dosti,
k ní krůček od radosti,
… že největší silou je víra
a láska tím nejsilnějším citem,
že duše z každé tváře zírá,
že hvězdy nehasnou před úsvitem,
… že cesta pokryta je kvítím,
že barevný je celý svět
že začal jsem to všechno vnímat,
že šeď již není odpověď,
že od nynějška celý svítím,
že za vše může její květ.
A že líbat, líbat, líbat, líbat, líbat, líbat, líbat, líbat, líbat…
chtěl bych dlouze……
Měla pecky v uších a
zářily jí vlasy a mile se na mne usmála.
A já zapomněl… že něco strašně dlužím a já... nechci už víc dlužit!!
… Zapomněl jsem jí ten úsměv vrátit, teď hned, teď hned!!
A tak prosím, kdyby náhodou to četla a usměv její opravdu mi patřil,
ať napíše dolů do Komentářů.
Stačí jen jméno, nic víc,
Jen abych věděl a z plných plic
mohl do světa tu zprávu vykřičet,
že zpověď tato adresáta má
(to je to jediné, co mě zajímá),
že mohu napsat:
"Věnováno… JÍ…"
PS: Myslím, že byla z gymnázia Postupická,
ale…
… ale nejsem si tak jist… :-)
